Archiv štítku: +

Čemu vzdorujeme, přetrvává: Přiblížení podstaty koktání (+VIDEO)

Blokování řeči ústící v koktání je ovlivněno souborem příčin, které se vzájemně ovlivňují (více sdílím v článku Proč trpíme koktáním? Příčina neplynulé řeči). Tento příspěvek je věnován vlivu vzdorování či odporu na řeč. Čemu vzdorujeme, přetrvává…

Jak dospět k přijetí řeči takové, jaká je?

Přijetí koktání se většinou neodehrává z minuty na minutu, je to proces vyžadující trpělivost, upřímnost a pokoru. Přijetí může také souviset se situací, ve které se nacházíme. V některém prostředí se přijímáme takoví, jací jsme, na druhou stranu, v jiném prostředí chceme být někým jiným, chceme prožívat něco jiného, vzdorujeme sami sobě. A naše vnitřní přijetí se odráží v naší řeči.

Existují nějaká cvičení či přístupy, jak trénovat přijetí? Ano. Přístupů je mnoho a záleží, kde se klient nachází. Co funguje pro někoho velmi dobře, může způsobit zvýšení vzdorování u někoho jiného. Je tedy důležité respektovat individualitu a dospět k cestě za plynulou řečí, která Vám bude sedět. Ideálním nástrojem pro objevení a zdolání takové cesty jsou individuální sezení.

Za jeden z mnoha nástrojů procesu přijetí koktání považuji mluvení o svém koktání, což spočívá ve sdílení svých myšlenek a prožitků spojených s koktáním s někým dalším. Můžu oslovit někoho z rodiny, přítele, kamaráda či někoho úplně cizího. Může se to manifestovat například následovně: „Často koktám a cítím se trapně, co si o tom myslíš?“ „Tohle pro mě není jednoduché, protože v těchto situacích se často zakoktávám.“ Toto zdánlivě jednoduché cvičení může představovat velkou výzvu, protože najednou mluvíme o něčem, čemu vzdorujeme a co nás trápí.

 

Jak na telefonování bez námahy?

Jednou největších noční můr pro koktajícího je v mnoha případech právě komunikace na dálku. Telefonování je obvykle spojeno s velkou úzkostí, strachem, frustrací či vztekem. Jedním z důvodů je často fakt, že jediným nástrojem komunikace je právě hlas, který ten, kdo koktá, nemá pod kontrolou. Následující doporučení mají za cíl pomoci vykročit za cílem v podobě telefonování bez námahy.

Problémy nemají pouze koktající

Mnoho lidí, ať už koktá či ne, prožívá obtíže s telefonováním. Zkuste naslouchat lidem, co běžně nekoktají. Některým trvá několik sekund než odpoví, někteří hodně používají „Uhm“ a „Ehm“, další mohou velmi divoce používat své ruce či obličej, případně mluvit hlasitě a agresivně.

Obecné postřehy

  • Konfrontujte svůj strach z telefonování. Sepište na papír (či se svěřte někomu, kdo Vám bude naslouchat) z čeho pramení Váš strach, čeho se bojíte, příp. také prozkoumejte, co s tím můžete dělat.
  • Buďte vědomí toho, ve kterých situacích se vyhýbáte telefonování, a postupně zdolávejte tyto výzvy. Vhodné je začít těmi snazšími.
  • Nacvičujte hovory. Můžete kdykoliv telefonovat za účelem získání různých informací (otevírací doba, místo konání události atd.). Používejte radši telefon místo psané zprávy. Trénování telefonování by Vám mělo pomoci být sama sebou při používání telefonu.
  • Otevřeně přiznejte, že koktáte. To může být velmi obtížné, pokud jste se mluvení o Vaší řeči celý život vyhýbali. Trénujte mluvení o koktání. U mnoho lidí to snižuje jejich úzkost a strach.
  • Pozorujte a poslouchejte lidi, co nekoktají, jak používají telefon. Naslouchejte jejich nedostatku plynulosti a jejich váhání.
  • Cvičte, cvičte, cvičte. Je daleko lepší používat telefon a koktat než se mu vyhýbat.
  • Ještě lepší než telefonovat a koktat, je trénovat tak, že si nedovolíte tlačit svá slova silou. Zůstat potichu je pro mnoho lidí děsivé. A právě toto si musíme dovolit – zůstat v situaci a neutíkat skrze tlačení svých slov. Takto se naučíte překonávat paniku, která vytváří blokování.

Telefonování ostatním

Příprava

  • Ujistěte se, že víte, proč voláte. Sepište si hlavní body na papír a mějte je před sebou když voláte. Tím snížíte obavy z toho, že zapomenete, co jste chtěli.
  • Zkuste zavolat kamarádovi nebo příbuznému chvíli před tím než uskutečníte náročný hovor. To Vám může pomoci relaxovat.
  • Neodkládejte hovor, který máte učinit, to ho totiž učiní ještě náročnějším a více stresujícím.
  • Cílem je telefonovat, to je pod Vaší kontrolou. Na tom, jestli se zakoktáte či ne, nyní nezáleží. Později si můžete dát závazek netlačit svá slova silou.
  • Pokud máte problém při představování se, připravte si alternativy, např. „Jindřich Pokora“, „Pokora“, „Jindra Pokora“ či název organizace + „Jindřich Pokora“. Použijte pak co vám přijde na mysl jako nejsnadnější. Princip je mít po ruce možnosti. Takto budete mít prostor spojit se s klidem.

Hovor samotný

  • Neobávejte se ticha, pauzy v řeči se vyskytují ve všech konverzacích. (navíc, ze stovek hovorů, které jsem jako koktající učinil, mi druhý člověk položil telefon jen asi dvakrát)
  • Koncentrujte se na obsah, ne na to, kolikrát nebo jak moc jste se zakoktali.
  • Můžete použít zrcadlo, abyste viděli, kde v obličeji či dalších částech těla prožíváte napětí při telefonování. Také můžete svůj hovor nahrávat pro pozdější učení se, co Vám dělá problémy a proč.

Po ukončení hovoru

  • Pochvalte se. Překonali jste svou obavu z telefonování.
  • Uvědomte si, jak se cítíte. Kde prožíváte napětí, jaké máte pocity. Můžete si vše zapisovat do deníčku. Dostanete tak vše z hlavy a pomůže Vám to vysledovat pravidelnosti ve svých pocitech a své řeči.

Přijímání hovorů

V této oblasti máme menší prostor pro přípravu, avšak i zde lze uvolnit část napětí, které cítíme.

  • Opět můžete mít nachystány alternativy představování se jako v případě telefonování ostatním (viz výše).
  • Odpovězte na hovor ve svém vlastním tempu. Můžete učinit několik hlubokých nádechů či si vzpomenout na situaci, kdy jste mluvili plynule a na pocity, které jste v tu chvíli prožívali.
  • Pokud přijímáte hovor v oblasti doslechu ostatních, soustřeďte se pouze na hovor. Ostatní na Vás dávají pozor daleko méně než si máte tendenci myslet.
  • Spokojte se s případným delším tichem po zvednutí telefonu. Toto je běžné, neboť lidé občas dokončují konverzaci s kolegou či zvedli cizí telefon a čekají až dorazí adresát hovoru.

Telefonování přestavuje zajímavé cvičení, jak objevovat sebe sama.

Dítě, které koktá: Jak se k němu chovat (I. díl)

Dítě, které má problém s koktáním, je v rámci přístupu ke koktání samostatná kategorie. Nejprve je důležité rozlišovat typ koktání – zda jde o rozvojovou neplynulost či blokování. Rozvojová neplynulost souvisí s vývojem řeči dítěte a časem pomine, na rozdíl od koktání, které má tendenci přetrvat. Více o typech koktání a o tom, jak rozeznat typ koktání u dítěte, sdílím v článku Proč trpíme koktáním? Příčina neplynulé řeči. Následující tipy se týkají blokování, tedy typu koktání, který si lidé obvykle pod pojmem koktání představují. Tyto rady by měly poskytnout dobrý začátek pro rodiče a další, kteří chtějí pomoci dítěti obdařenému koktáním v dosažení plynulejší řeči. Uvedené myšlenky jsou rozvedeny v druhém dílu tohoto článku.

Pro dítě je stěžejní prostředí rodiny a blízkých

Koktání je často spojeno se situací v rodině. Vhodný přístup k dítěti ze strany rodiny a dalších blízkých představuje nenahraditelnou podporu v období rozvoje dítěte. Právě vliv rodiny může být rozdílem mezi cestou k sebevědomí a plynulosti versus cestou rostoucího stranu a odporu vůči sobě samotnému.

Následující tipy jsou sestaveny na základě poznatků od těchto autorů: Barry Guitar, Ph.D., University of Vermont, Edward G. Conture, Ph.D., Vanderbilt University a serveru http://www.stutteringhelp.org/.

Tipy jak přistupovat k dítěti

  1. Mluvte se svým dítětem beze spěchu, dělejte často pauzy. Než začnete mluvit, počkejte několik sekund poté co Vaše dítě domluví. Váš vlastní vyrovnaný a relaxovaný projev bude daleko efektivnější než jakákoliv kritika nebo rada, jako např. „zpomal“ nebo „zkus to znova pomalu“. Pro některé děti je také užitečné zavést na nějaký čas relaxovanější tempo života.
  2. Kladení otázek je přirozenou součástí života, snažte se však odolat kladení jedné otázky za druhou. Někdy je efektivnější komentovat to, co Vaše dítě řeklo, a počkat.
  3. Používejte obličejové výrazy a další řeč těla za účelem dát dítěti najevo, že posloucháte obsah zprávy a ne to, jak Vaše dítě mluví.
  4. Každý den si pravidelně rezervujte několik minut kdy můžete svému dítěti poskytnout 100% pozornost. Tento tichý, klidný čas  (žádná televize či mobil) může pomoci v budování sebevědomí Vašeho dítěte.
  5. Pomozte všem členů rodiny naučit střídat se v mluvení a naslouchání. Děti, obzvláště ty, které koktají, mají usnadněnou situaci, pokud dochází k málo přerušením.
  6. Pozorujte jak se k dítěti chováte. Pokuste se navýšit situace, kdy dítěti vysíláte zprávu, že mu nasloucháte a má k dispozici spoustu času.
  7. Nejdůležitější je působit přijetí dítěte takového, jaké je. Nejmocnější síla bude Vaše podpora, ať už koktá či ne. Vychovávejte své dítě tak jako by nekoktalo. Nemusíte být rozmrzelí, pokud se koktání zhorší. Dítě se vyrovnává s mnoha novými schopnostmi během svého vývoje. Atmosféra pochopení a tolerance mu pomůže nejvíce.

Nabízím osobní konzultace pro děti věku 12+. Konzultace jsou formou individuálních sezení.

Pokračování v podobě II. dílu naleznete zde: Dítě, které koktá: Jak se k němu chovat (II. díl) – Předškolní věk

Holistický přístup ke koktání: Sociální fobie

Sociální fobie může být definována jako strach interakce s lidmi, pocity negativního hodnocení ostatními, nedostatečnosti, ponížení a deprese, vedoucí k vyhýbání se. Vědecké výzkumy (Kraaimaaat a spol., 2002; Stein a spol., 1996) pozorují, že 50-75 % lidí, co koktá, trpí také sociální fobií (social anxiety disorder). Ashley Craig (2005) dodává, že mezi těmi, co koktají, sociální fobie má větší pravděpodobnost výskytu u žen a obecně u těch, u kterých se koktání projevuje více.

Má zkušenost je, že koktání je důsledkem (a často i příčinou) sociální úzkosti, tedy, v podstatě každý, kdo koktá, má příležitost profitovat z přístupů orientovaných na sociální úzkost či fobii.

Koktání může způsobit sociální fobii: ztrácíme jistotu nad svým projevem, můžeme se cítit zahanbeně, bezmocně. Můžeme prožívat úzkost a strach v situacích, kde se dostáváme do problémů s řečí. Důsledkem pak může být, že se budeme stresujícím událostem vyhýbat, budeme přicházet o lidský kontakt, naše kvalita života se bude zhoršovat. S ubývajícím lidským kontaktem budeme mít větší strach z komunikace, což bude posilovat koktání. Můžeme se tak dostat do ničivé spirály koktání a sociální fobie, kdy jedno posiluje druhé.

Jak se dívat na koktání z pohledu sociální fobie?

Mark Irwin ve svém článku Defining Stuttering from the Speaker’s Viewpoint (Definování koktání z pohledu mluvčího) uvádí následující příklad. Tři muži si povídají v baru:

Tomáš: „Kkkoktám. Když jdu ven, tttrvá mi dddéle objednat si pppivo. “
David: „Kkkoktám. Objednávám si skotskou, protože nemůžu říct pppivo.“
Jan: „Kkkoktám. Jsem tím strašně moc zahanbený a frustrovaný. Málokdy jdu ven. Vyhýbám se vztahům.“

Mají tito muži stejný problém? Očividně ne. Pro Tomáše je koktání neplynulá řeč, kterou slyší, pro Davida je to neplynulá řeč, kterou schovává, Janovi koktání zásadně ovlivňuje kvalitu života. Unikátní přístup je klíčem k úspěchu.

Individuální holistický přístup

Každý člověk je unikátní. Někdo se zadrhává při komunikaci s autoritami, někdo před velkými skupinami, někdo v baru, někdo s rodiči… Každý má také své strategie na přežití: někdo se snaží tlačit slova silou ven, někdo se snaží substituovat problematická slova za synonyma, někdo zůstane mlčet, někdo se riskantním situacím radši vyhne. Ideální přístup terapie je ten, který je ušitý na míru jednotlivci a zároveň aplikuje univerzálně platné principy.

Pokud někdo prožívá pocity paniky a ztráty kontroly, vyhýbá se situacím, má nízké sebevědomí a víru v sebe sama, či pocity úzkosti a frustrace, přistupuji k němu odlišně než k někomu, kdo si věří a nevyhýbá se komunikaci. Právě zaměření se na příčiny sociální fobie bývá velmi efektivním způsobem zlepšení plynulosti řeči, neboť koktání je ve své esenci projevem paniky (a u těch, co chronicky koktají, se z něj může stát naučené chování bez uvědomění akutního pocitu paniky). Všímání si celého kontextu naší řeči dává příležitost dlouhodobé změny. Právě individuální sezení je ideálním nástrojem tohoto přístupu.

Zdroje:

Craig A. (2005) What is the relationship between stuttering and anxiety? https://www.stammering.org/speaking-out/articles/what-relationship-between-stuttering-and-anxiety

Kraaimaat, F.W., Vanryckeghem, M. & Van Dam-Baggen, R. (2002). Stuttering and Social Anxiety. Journal of Fluency Disorders. 27. 319-331.

Irwin M (2008) What is Stuttering? — defining stuttering from the speaker’s viewpoint. http://www.mnsu.edu/comdis/isad11/papers/irwin11.html

Stein, M.B., Baird, A., & Walker, J.R. (1996). Social Phobia in Adults With Stuttering. American Journal of Psychiatry, 153(2), 278-280.

Proč trpíme koktáním? Příčina neplynulé řeči (+VIDEO)

Tento článek má za cíl vysvětlit, jaká je příčina koktání, a poodhrnout tak roušku tajemství, která tento fenomén často opřádá. Článek pramení ze zkušeností mnoha lidí obdařených koktáním a také z celoživotní práce Johna C. Harrisona, který po 30 let trpěl koktáním, úspěšně ho (jak on říká) „rozpustil“ a poté desítky let strávil výzkumem a pomocí koktajícím. Harrison je členem síně slávy americké National Stuttering Association je jeho poznatky mě velmi obohatily při pomáhání ostatním.

Proč (ne)známe příčinu koktání

Koktání je běžně považováno za problém řeči a nikdo přesně neví, proč ke koktání dochází. Proč v dnešní, zdá se, vyspělé společnosti nevíme více? Protože se snažíme zodpovědět špatnou otázku. Pojem „koktání“ je příliš abstraktní, aby byl považován za relevantní vědeckou otázku (Boehmler, 1989), koktání je totiž systém, který zahrnuje naše fyziologické dispozice (či genetiku, chcete-li), chování, emoce, vnímání, přesvědčení (či víru) a náš úmysl. Koktání není jedna konkrétní porucha, ale obecná nálepka pro množství podobných poruch (Leibetrau a spol., 1981). Je to jako snažit se pochopit, jak funguje automobil, a přitom jen stát u silnice a dívat se na projíždějící vozidla. Je třeba se podívat pod kapotu. Jak tedy přistoupit ke koktání konkrétněji?

Typy neplynulé řeči

Ještě než přistoupím k ilustrativnímu příkladu, uvedu, na jaký druh neplynulé řeči se zaměřuji: nejen zde v článku, ale v celém svém programu. Harrison (2011) rozlišuje následující typy neplynulé řeči: patologická neplynulost, rozvojová neplynulost, neplynulost pramenící ze zmatení, blokování a zastavení.

Patologická neplynulost pramení z poranění mozku či z nedostatku inteligence. Rozvojová neplynulost propuká u dětí snažících ovládnout řeč, obvykle mezi 18 měsíci a 5 lety věku. Tento druh neplynulosti obvykle odezní s tím, jak dítě dospívá. V tomto případě dobře fungují terapeutické zásahy, např. skrze klasickou logopedii. Třetím typem je neplynulost pramenící ze zmatení, kterou čas od času prožívá většina z nás, nejde o chronický problém, často si zakoktání ani nejsme vědomi. Tyto neplynulosti nejsou v centru mého zájmu, neboť samy o sobě příliš neovlivňují spokojenost a pocit naplnění v životě.

Můj přístup se zaměřuje na následující neplynulosti. Blokování, které spočívá v zabraňování vzduchu v přirozeném proudění a ve stahování svalů. Pojem blokování je na místě, protože zabraňujeme něčemu dostat se do našeho povědomí (nepohodlné emoce, vnímání sebe sama či ostatních, vyhýbání se nepříznivým důsledkům). Snažíme se sami sebe před něčím chránit. Právě blokování je obvykle míněno, pokud se mluví o koktání dospělých. S blokováním souvisí zastavení, tedy opakování slova či hlásky ze strachu vyslovit následující slovo. Mluvčí tak získává čas až bude připravený pokračovat ve své řeči. Svůj přístup zaměřuji právě na blokování a zastavení, neboť z uvedených typů neplynulostí, tyto jsou největšími překážkami naplněného života, navíc s nimi mám osobní zkušenosti.

typy koktání, schémaPříčina koktání – ilustrativní příklad

Nyní se pokusím vysvětlit blokování na příkladu. Představme si situaci, kdy se Jiří, ostýchavý mladík, rozhodne oslovit atraktivní Kateřinu v kavárně. Chce jí říct: „Ahoj, jmenuji se Jiří, čekám tu, až mi pojede autobus. Můžu Tě pozvat na kávu?“ Přistoupí ke Kateřině, ta se na něj podívá, on ale nemůže vydat ani hlásku. Co se děje? Jaká je příčina?

Jiří vnímá Kateřinu jako atraktivní dívku, přitahuje ho. Přestože ji chce oslovit, nedělá si velké naděje, že Kateřinu bude schopen zaujmout. Nepovažuje se za jí rovného. Věří tomu, že ho odmítne.  Jiří se za sebe stydí, obává se sdělit své jméno. Jeho vnímání sebe sama a přesvědčení o své nedostatečnosti způsobují, že věří tomu, že bude mít problém sdělit své jméno.

Jiří ale vytrvá, opravdu chce Kateřinu oslovit. To, jak se vnímá a čemu věří, v něm ale vyvolává znepokojující emoce: strach (z odmítnutí), bolest (očekávaná, kvůli odmítnutí), vztek (očekávaný, jako reakce na odmítnutí) a odpor (nesnáší, když nemůže normálně oslovit dívku). Emoce ho pohlcují. Prožívá nával stresu, obzvlášť s tím, jak má dojít k vyřčení svého jména. Navíc si myslí, že lidé očekávají, že sdělí své jméno bez váhání, přece by měl znát své jméno. Jeho závislost na tomto očekávání zvyšuje strach, který prožívá. Jiří chce s Kateřinou komunikovat a zároveň chce utéct: bojí se nechat vše za hlavou a plně prožívat daný moment a přijmout to, že možná bude odmítnut. Jeho konfliktní úmysly – komunikace versus útěk – také ovlivňují jeho řeč. Ta část, která chce utéct, se podílí na zabraňování mluvení.

Primitivní instinkty

Jiří se cítí ohrožen, dostavuje se reakce na akutní stres v podobě boje-nebo-obrany. Jeho adrenalin vystřelí, krevní tlak roste, krev spěchá z břicha do svalů. Hruď se mu svírá. Jde o genetickou reakci spočívající v přípravě na útěk. Tělo si myslí, že je fyzicky ohroženo, nevidí rozdíl mezi sociálním a fyzickým nebezpečím. Jeho tělo posiluje pocit nejistoty a neklidu. I když se Jiří snaží přistoupit ke Kateřině relaxovaně a sebevědomě, je zahlcen tím, jak skutečně vnímá sám sebe. Jeho šance na klidný a sebevědomý projev se blíží pravděpodobnosti přistání mimozemšťanů venku před kavárnou.

Sabotující strach

Jak se tedy chystá oslovit Kateřinu, dvě nesnesitelné obavy ho připravují o příjemný kontakt: strach z koktání a strach z toho, že bude vypadat agresivně, protože přímé sdělení svého jména je mimo jeho komfortní zónu, myslí si, že tak nebude upřímný. Jeho touha mluvit a nemluvit dosahují stejné intenzity, je zablokovaný, což způsobí paniku a stav „nevědomí.“ Ztratí kontakt se svým prožíváním a s druhou osobou. V zoufalství se může snažit silou tlačit slova ven, bude se snažit překonat sám sebe. Takové chování opět sabotuje jeho řeč. Bude zablokovaný do doby, než úroveň jeho paniky poklesne a jeho svaly se uvolní.

Co tedy ovlivňuje naši (ne)plynulou řeč

Fyziologické dispozice

Lišíme se v tom, jak reagujeme na stres. Spadne-li na zem porcelánová váza a rozbije se, někdo může úzkostí vykřiknout, s jiným to nehne. Jde o  genetickou dispozici našeho nervového systému a svalů. Náš hrdina Jiří mohl mít např. nízkou hranici přetížení nervového systému, což způsobilo silnou úzkost i ve zdánlivě jednoduchých situacích.

Přesvědčení (víra)

Přesvědčení je naše relativně stabilní vnímání sebe sama a našeho okolí. Naše přesvědčení získáváme od autorit, kterým věříme (např. rodiče, učitelé), a na základě naší zkušenosti (pokud mě dívky už desetkrát odmítly, budu se považovat za nehodného lásky). Naše přesvědčení ovlivňuje to, jak se chováme: považuji-li se za nehodného lásky, budu se tak chovat, mé okolí mě takto bude vnímat. Jiří se považoval za koktajícího, věřil tomu, že bude koktat. Dalšími příklady toho, co si o sobě a o ostatních myslíme jsou: „Ostatní nezajímá, co říkám.“ „Nedokáži mluvit před větším počtem lidí.“ „Lidé koktání považují za něco nepřirozeného a špatného.“

Vnímání

Vnímání popisuje to, co prožíváme v danou chvíli. Je ovlivněné naším přesvědčením, očekáváním a stavem mysli. Pokud se považuji za méněcenného, retardovaného či za raritu kvůli své řeči, budu se bát, co si o mě ostatní pomyslí, budu se bát, že mě budou pomlouvat, což zvýší moje obavy. Vnímání může být měněno jednodušeji než přesvědčení. Např. v životě většiny koktajících (či přesněji blokujících) má zdánlivě opakovaná situace, např. pozdrav v obchodě, jiný průběh, někdy to jde a jindy zase ne. Mění se totiž vnímání. Příčin může být mnoho. Kupř. probíhající konflikt s manželem posilující pocit strachu, vzteku a odporu. V našem příkladu se Jiří považoval vůči Kateřině za méněcenného.

Emoce

Pocity strachu, bezmocnosti, frustrace, zahanbení, odporu, odmítnutí či vzteku ovlivňují naše chování a tím i naši řeč. Cítím-li se zahanbeně a bezmocně, komunikuji tak sám sobě, že mluvit nechci, což způsobuje blok. Navíc, dokud své emoce nepřijmu a zdravým způsobem neprožiji, budou mě ovládat. Jiří prožíval plejádu znepokojujících emocí, které vyvolávaly paniku a snahu utéct.

Více o důležitosti přijetí a prožití vlastních emocí se můžete dozvědět v příspěvku Čemu vzdorujeme, přetrvává: Přiblížení podstaty koktání.

Úmysl (záměr)

Co opravdu chci v dané situaci? V našem příběhu chtěl Jiří Kateřinu oslovit, zároveň prožíval silnou potřebu utéct. Jeho zřejmý úmysl byl v konfliktu s jeho skrytým úmyslem. Část Jiřího nechtěla mluvit, což se projevilo v blokování.

Naše přesvědčení a záměry ovlivňují koktání.
Chování

Pokud neřeknu nic, nebudu koktat! Pochopitelně, změnou chování můžu vyřešit celý problém. Určité zvyky, jako zadržování dechu, svírání rtů a svírání hlasivek brání plynulé řeči. K úspěšné změně chování je přínosné vědět proč se chovám tak, že svírám své svaly a bráním vzduchu ve volném plynutí. Další úroveň chování spočívá v našem neverbálním projevu. Např. hodně blokujících se vyhýbá očnímu kontaktu, čímž sabotuje možnost prožít své emoce a uvolnit se. Pokud si jsme vědomi toho, co děláme, své chování můžeme změnit. Můžeme se naučit rozpouštět bloky.

Naše řeč

To, jak mluvíme, ovlivňuje naši budoucí řeč. Naše zkušenost se svou řečí utváří to, co si o sobě budeme myslet a za co se budeme považovat. Všechny zde popsané prvky se vzájemně ovlivňují. Jiří prožil stresující setkání s Kateřinou, posílil tím vnímání sebe sama jako koktajícího člověka, který nemá na to, aby volně komunikoval, a přispěl tak k posílení sestupné spirály, kdy se vzájemně ovlivňují přesvědčení, vnímání a skutečná řeč.

Změna je možná vždy

Naprostá plynulost je nepřirozená, každý se někdy zadrhne. Vždy můžeme dosáhnout takové úrovně plynulé řeči, aby nás to neomezovalo v plném prožití života a v naplňování svých snů. Jak na to? Úvodní tipy se můžete dočíst v příspěvku Plynulá řeč – jak na to?. Nabízím také individuální sezení, kde máte příležitost objevovat sami sebe, svou řeč a dosahovat toho, po čem v životě toužíte.

Co v případě podezření na koktání dítěte?

Dítě s lehčím stupněm blokování opakuje části slov, ja-ja-ja-jako takto. Napětí a zápolení je obvykle evidentní v obličejových svalech, zejména v oblasti úst. Kromě opakování dítě čas od času zažije blok, tj. žádný tok vzduchu a žádná řeč po několik sekund. V případě vážnějšího stupně blokování dítě prožívá problémy u více než 10 % slov, při koktání prožívá značnou námahu a napětí, vyhýbá se koktání používáním jiných slov či používá vícero zvuků na začátcích řeči. Rodičům dětí jakéhokoliv stupně blokování doporučuji zvážit aplikování 7 tipů, jak se chovat k dítěti. Děti s vážnějším typem blokování obvykle profitují ze sezení s expertem na koktání.

Zdroje:

Boehmler, R. M., & Boehmler, S. I. (1989). The cause of stuttering: What’s the question?. Journal of fluency disorders, 14(6), 447-450.

Harrison, J. (2011). Redefining stuttering What the struggle to speak is really all about.

Liebetrau, R. M., & Daly, D. A. (1981). Auditory processing and perceptual abilities of “organic” and “functional” stutterers. Journal of Fluency Disorders, 6(3), 219-231.
ISO 690