sociální fobie

Holistický přístup ke koktání: Sociální fobie

Sociální fobie může být definována jako strach interakce s lidmi, pocity negativního hodnocení ostatními, nedostatečnosti, ponížení a deprese, vedoucí k vyhýbání se. Vědecké výzkumy (Kraaimaaat a spol., 2002; Stein a spol., 1996) pozorují, že 50-75 % lidí, co koktá, trpí také sociální fobií (social anxiety disorder). Ashley Craig (2005) dodává, že mezi těmi, co koktají, sociální fobie má větší pravděpodobnost výskytu u žen a obecně u těch, u kterých se koktání projevuje více.

Koktání může způsobit sociální fobii: ztrácíme jistotu nad svým projevem, můžeme se cítit zahanbeně, bezmocně. Můžeme prožívat úzkost a strach v situacích, kde se dostáváme do problémů s řečí. Důsledkem pak může být, že se budeme stresujícím událostem vyhýbat, budeme přicházet o lidský kontakt, naše kvalita života se bude zhoršovat. S ubývajícím lidským kontaktem budeme mít větší strach z komunikace, což bude posilovat koktání. Můžeme se tak dostat do ničivé spirály koktání a sociální fobie, kdy jedno posiluje druhé.

Jak se dívat na koktání z pohledu sociální fobie?

Mark Irwin ve svém článku Defining Stuttering from the Speaker’s Viewpoint (Definování koktání z pohledu mluvčího) uvádí následující příklad. Tři muži si povídají v baru:

Tomáš: „Kkkoktám. Když jdu ven, tttrvá mi dddéle objednat si pppivo. “
David: „Kkkoktám. Objednávám si skotskou, protože nemůžu říct pppivo.“
Jan: „Kkkoktám. Jsem tím strašně moc zahanbený a frustrovaný. Málokdy jdu ven. Vyhýbám se vztahům.“

Mají tito muži stejný problém? Očividně ne. Pro Tomáše je koktání neplynulá řeč, kterou slyší, pro Davida je to neplynulá řeč, kterou schovává, Janovi koktání zásadně ovlivňuje kvalitu života. Tomášovi mohou svědčit cvičení na relaxaci, dýchání, uvolňování svalů a bytí v přítomném okamžiku, Davidovi může pomoci překonání pohlcení pocitem strachu a ponížení, zatímco Janovi může nejlépe posloužit komplexní kognitivně-behaviorální přístup. Unikátní přístup je klíčem k úspěchu.

Individuální holistický přístup

Každý člověk je unikátní. Někdo se zadrhává při komunikaci s autoritami, někdo před velkými skupinami, někdo v baru, někdo s rodiči… Každý má také své strategie na přežití: někdo se snaží tlačit slova silou ven, někdo se snaží substituovat problematická slova za synonyma, někdo zůstane mlčet, někdo se riskantním situacím radši vyhne. Ideální přístup terapie je ten, který je ušitý na míru jednotlivci.

Pokud někdo prožívá pocity paniky a ztráty kontroly, vyhýbá se situacím, má nízké sebevědomí a víru v sebe sama, či pocity úzkosti a frustrace, přistupuji k němu odlišně než k někomu, kdo si věří a nevyhýbá se komunikaci. Právě zaměření se na příčiny sociální fobie bývá velmi efektivním způsobem zlepšení plynulosti řeči, neboť koktání je ve své esenci projevem paniky (a u těch, co chronicky koktají, se z něj může stát naučené chování bez uvědomění akutního pocitu paniky). Všímání si celého kontextu naší řeči dává příležitost dlouhodobé změny. Právě individuální sezení je ideálním nástrojem tohoto přístupu.

Zdroje:

Craig A. (2005) What is the relationship between stuttering and anxiety? https://www.stammering.org/speaking-out/articles/what-relationship-between-stuttering-and-anxiety

Kraaimaat, F.W., Vanryckeghem, M. & Van Dam-Baggen, R. (2002). Stuttering and Social Anxiety. Journal of Fluency Disorders. 27. 319-331.

Irwin M (2008) What is Stuttering? — defining stuttering from the speaker’s viewpoint. http://www.mnsu.edu/comdis/isad11/papers/irwin11.html

Stein, M.B., Baird, A., & Walker, J.R. (1996). Social Phobia in Adults With Stuttering. American Journal of Psychiatry, 153(2), 278-280.