koktání, koktavost, příčina, řeč

Proč trpíme koktáním? Příčina neplynulé řeči (+VIDEO)

Tento článek má za cíl vysvětlit, jaká je příčina koktání, a poodhrnout tak roušku tajemství, která tento fenomén často opřádá. Článek pramení ze zkušeností mnoha lidí obdařených koktáním a také z celoživotní práce Johna C. Harrisona, který po 30 let trpěl koktáním, úspěšně ho (jak on říká) „rozpustil“ a poté desítky let strávil výzkumem a pomocí koktajícím. Harrison je členem síně slávy americké National Stuttering Association je jeho poznatky mě velmi obohatily při pomáhání ostatním.

Proč (ne)známe příčinu koktání

Koktání je běžně považováno za problém řeči a nikdo přesně neví, proč ke koktání dochází. Proč v dnešní, zdá se, vyspělé společnosti nevíme více? Protože se snažíme zodpovědět špatnou otázku. Pojem „koktání“ je příliš abstraktní, aby byl považován za relevantní vědeckou otázku (Boehmler, 1989), koktání je totiž systém, který zahrnuje naše fyziologické dispozice (či genetiku, chcete-li), chování, emoce, vnímání, přesvědčení (či víru) a náš úmysl. Koktání není jedna konkrétní porucha, ale obecná nálepka pro množství podobných poruch (Leibetrau a spol., 1981). Je to jako snažit se pochopit, jak funguje automobil, a přitom jen stát u silnice a dívat se na projíždějící vozidla. Je třeba se podívat pod kapotu. Jak tedy přistoupit ke koktání konkrétněji?

Typy neplynulé řeči

Ještě než přistoupím k ilustrativnímu příkladu, uvedu, na jaký druh neplynulé řeči se zaměřuji: nejen zde v článku, ale v celém svém programu. Harrison (2011) rozlišuje následující typy neplynulé řeči: patologická neplynulost, rozvojová neplynulost, neplynulost pramenící ze zmatení, blokování a zastavení.

Patologická neplynulost pramení z poranění mozku či z nedostatku inteligence. Rozvojová neplynulost propuká u dětí snažících ovládnout řeč, obvykle mezi 18 měsíci a 5 lety věku. Tento druh neplynulosti obvykle odezní s tím, jak dítě dospívá. V tomto případě dobře fungují terapeutické zásahy, např. skrze klasickou logopedii. Třetím typem je neplynulost pramenící ze zmatení, kterou čas od času prožívá většina z nás, nejde o chronický problém, často si zakoktání ani nejsme vědomi. Tyto neplynulosti nejsou v centru mého zájmu, neboť samy o sobě příliš neovlivňují spokojenost a pocit naplnění v životě.

Můj přístup se zaměřuje na následující neplynulosti. Blokování, které spočívá v zabraňování vzduchu v přirozeném proudění a ve stahování svalů. Pojem blokování je na místě, protože zabraňujeme něčemu dostat se do našeho povědomí (nepohodlné emoce, vnímání sebe sama či ostatních, vyhýbání se nepříznivým důsledkům). Snažíme se sami sebe před něčím chránit. Právě blokování je obvykle míněno, pokud se mluví o koktání dospělých. S blokováním souvisí zastavení, tedy opakování slova či hlásky ze strachu vyslovit následující slovo. Mluvčí tak získává čas až bude připravený pokračovat ve své řeči. Svůj přístup zaměřuji právě na blokování a zastavení, neboť z uvedených typů neplynulostí, tyto jsou největšími překážkami naplněného života, navíc s nimi mám osobní zkušenosti.

typy koktání, schémaPříčina koktání – ilustrativní příklad

Nyní se pokusím vysvětlit blokování na příkladu. Představme si situaci, kdy se Jiří, ostýchavý mladík, rozhodne oslovit atraktivní Kateřinu v kavárně. Chce jí říct: „Ahoj, jmenuji se Jiří, čekám tu, až mi pojede autobus. Můžu Tě pozvat na kávu?“ Přistoupí ke Kateřině, ta se na něj podívá, on ale nemůže vydat ani hlásku. Co se děje? Jaká je příčina?

Jiří vnímá Kateřinu jako atraktivní dívku, přitahuje ho. Přestože ji chce oslovit, nedělá si velké naděje, že Kateřinu bude schopen zaujmout. Nepovažuje se za jí rovného. Věří tomu, že ho odmítne.  Jiří se za sebe stydí, obává se sdělit své jméno. Jeho vnímání sebe sama a přesvědčení o své nedostatečnosti způsobují, že věří tomu, že bude mít problém sdělit své jméno.

Jiří ale vytrvá, opravdu chce Kateřinu oslovit. To, jak se vnímá a čemu věří, v něm ale vyvolává znepokojující emoce: strach (z odmítnutí), bolest (očekávaná, kvůli odmítnutí), vztek (očekávaný, jako reakce na odmítnutí) a odpor (nesnáší, když nemůže normálně oslovit dívku). Emoce ho pohlcují. Prožívá nával stresu, obzvlášť s tím, jak má dojít k vyřčení svého jména. Navíc si myslí, že lidé očekávají, že sdělí své jméno bez váhání, přece by měl znát své jméno. Jeho závislost na tomto očekávání zvyšuje strach, který prožívá. Jiří chce s Kateřinou komunikovat a zároveň chce utéct: bojí se nechat vše za hlavou a plně prožívat daný moment a přijmout to, že možná bude odmítnut. Jeho konfliktní úmysly – komunikace versus útěk – také ovlivňují jeho řeč. Ta část, která chce utéct, se podílí na zabraňování mluvení.

Primitivní instinkty

Jiří se cítí ohrožen, dostavuje se reakce na akutní stres v podobě boje-nebo-obrany. Jeho adrenalin vystřelí, krevní tlak roste, krev spěchá z břicha do svalů. Hruď se mu svírá. Jde o genetickou reakci spočívající v přípravě na útěk. Tělo si myslí, že je fyzicky ohroženo, nevidí rozdíl mezi sociálním a fyzickým nebezpečím. Jeho tělo posiluje pocit nejistoty a neklidu. I když se Jiří snaží přistoupit ke Kateřině relaxovaně a sebevědomě, je zahlcen tím, jak skutečně vnímá sám sebe. Jeho šance na klidný a sebevědomý projev se blíží pravděpodobnosti přistání mimozemšťanů venku před kavárnou.

Sabotující strach

Jak se tedy chystá oslovit Kateřinu, dvě nesnesitelné obavy ho připravují o příjemný kontakt: strach z koktání a strach z toho, že bude vypadat agresivně, protože přímé sdělení svého jména je mimo jeho komfortní zónu, myslí si, že tak nebude upřímný. Jeho touha mluvit a nemluvit dosahují stejné intenzity, je zablokovaný, což způsobí paniku a stav „nevědomí.“ Ztratí kontakt se svým prožíváním a s druhou osobou. V zoufalství se může snažit silou tlačit slova ven, bude se snažit překonat sám sebe. Takové chování opět sabotuje jeho řeč. Bude zablokovaný do doby, než úroveň jeho paniky poklesne a jeho svaly se uvolní.

Co tedy ovlivňuje naši (ne)plynulou řeč

Fyziologické dispozice

Lišíme se v tom, jak reagujeme na stres. Spadne-li na zem porcelánová váza a rozbije se, někdo může úzkostí vykřiknout, s jiným to nehne. Jde o  genetickou dispozici našeho nervového systému a svalů. Náš hrdina Jiří mohl mít např. nízkou hranici přetížení nervového systému, což způsobilo silnou úzkost i ve zdánlivě jednoduchých situacích.

Přesvědčení (víra)

Přesvědčení je naše relativně stabilní vnímání sebe sama a našeho okolí. Naše přesvědčení získáváme od autorit, kterým věříme (např. rodiče, učitelé), a na základě naší zkušenosti (pokud mě dívky už desetkrát odmítly, budu se považovat za nehodného lásky). Naše přesvědčení ovlivňuje to, jak se chováme: považuji-li se za nehodného lásky, budu se tak chovat, mé okolí mě takto bude vnímat. Jiří se považoval za koktajícího, věřil tomu, že bude koktat. Dalšími příklady toho, co si o sobě a o ostatních myslíme jsou: „Ostatní nezajímá, co říkám.“ „Nedokáži mluvit před větším počtem lidí.“ „Lidé koktání považují za něco nepřirozeného a špatného.“

Vnímání

Vnímání popisuje to, co prožíváme v danou chvíli. Je ovlivněné naším přesvědčením, očekáváním a stavem mysli. Pokud se považuji za méněcenného, retardovaného či za raritu kvůli své řeči, budu se bát, co si o mě ostatní pomyslí, budu se bát, že mě budou pomlouvat, což zvýší moje obavy. Vnímání může být měněno jednodušeji než přesvědčení. Např. v životě většiny koktajících (či přesněji blokujících) má zdánlivě opakovaná situace, např. pozdrav v obchodě, jiný průběh, někdy to jde a jindy zase ne. Mění se totiž vnímání. Příčin může být mnoho. Kupř. probíhající konflikt s manželem posilující pocit strachu, vzteku a odporu. V našem příkladu se Jiří považoval vůči Kateřině za méněcenného.

Emoce

Pocity strachu, bezmocnosti, frustrace, zahanbení, odporu, odmítnutí či vzteku ovlivňují naše chování a tím i naši řeč. Cítím-li se zahanbeně a bezmocně, komunikuji tak sám sobě, že mluvit nechci, což způsobuje blok. Navíc, dokud své emoce nepřijmu a zdravým způsobem neprožiji, budou mě ovládat. Jiří prožíval plejádu znepokojujících emocí, které vyvolávaly paniku a snahu utéct.

Více o důležitosti přijetí a prožití vlastních emocí se můžete dozvědět v příspěvku Čemu vzdorujeme, přetrvává: Přiblížení podstaty koktání.

Úmysl (záměr)

Co opravdu chci v dané situaci? V našem příběhu chtěl Jiří Kateřinu oslovit, zároveň prožíval silnou potřebu utéct. Jeho zřejmý úmysl byl v konfliktu s jeho skrytým úmyslem. Část Jiřího nechtěla mluvit, což se projevilo v blokování.

Naše přesvědčení a záměry ovlivňují koktání.
Chování

Pokud neřeknu nic, nebudu koktat! Pochopitelně, změnou chování můžu vyřešit celý problém. Určité zvyky, jako zadržování dechu, svírání rtů a svírání hlasivek brání plynulé řeči. K úspěšné změně chování je přínosné vědět proč se chovám tak, že svírám své svaly a bráním vzduchu ve volném plynutí. Další úroveň chování spočívá v našem neverbálním projevu. Např. hodně blokujících se vyhýbá očnímu kontaktu, čímž sabotuje možnost prožít své emoce a uvolnit se. Pokud si jsme vědomi toho, co děláme, své chování můžeme změnit. Můžeme se naučit rozpouštět bloky.

Naše řeč

To, jak mluvíme, ovlivňuje naši budoucí řeč. Naše zkušenost se svou řečí utváří to, co si o sobě budeme myslet a za co se budeme považovat. Všechny zde popsané prvky se vzájemně ovlivňují. Jiří prožil stresující setkání s Kateřinou, posílil tím vnímání sebe sama jako koktajícího člověka, který nemá na to, aby volně komunikoval, a přispěl tak k posílení sestupné spirály, kdy se vzájemně ovlivňují přesvědčení, vnímání a skutečná řeč.

Změna je možná vždy

Naprostá plynulost je nepřirozená, každý se někdy zadrhne. Vždy můžeme dosáhnout takové úrovně plynulé řeči, aby nás to neomezovalo v plném prožití života a v naplňování svých snů. Jak na to? Úvodní tipy se můžete dočíst v příspěvku Plynulá řeč – jak na to?. Nabízím také individuální sezení, kde máte příležitost objevovat sami sebe, svou řeč a dosahovat toho, po čem v životě toužíte.

Co v případě podezření na koktání dítěte?

Dítě s lehčím stupněm blokování opakuje části slov, ja-ja-ja-jako takto. Napětí a zápolení je obvykle evidentní v obličejových svalech, zejména v oblasti úst. Kromě opakování dítě čas od času zažije blok, tj. žádný tok vzduchu a žádná řeč po několik sekund. V případě vážnějšího stupně blokování dítě prožívá problémy u více než 10 % slov, při koktání prožívá značnou námahu a napětí, vyhýbá se koktání používáním jiných slov či používá vícero zvuků na začátcích řeči. Rodičům dětí jakéhokoliv stupně blokování doporučuji zvážit aplikování 7 tipů, jak se chovat k dítěti. Děti s vážnějším typem blokování obvykle profitují ze sezení s expertem na koktání.

Zdroje:

Boehmler, R. M., & Boehmler, S. I. (1989). The cause of stuttering: What’s the question?. Journal of fluency disorders, 14(6), 447-450.

Harrison, J. (2011). Redefining stuttering What the struggle to speak is really all about.

Liebetrau, R. M., & Daly, D. A. (1981). Auditory processing and perceptual abilities of “organic” and “functional” stutterers. Journal of Fluency Disorders, 6(3), 219-231.
ISO 690