předškolní, koktání

Dítě, které koktá: Jak se k němu chovat (II. díl) – Předškolní věk

Tento druhý díl navazuje na úvodní článek, přičemž rozvádí a doplňuje myšlenky úvodního příspěvku. Předmětem příspěvku je zejména předškolní dítě a vztah s ním.

Předškolní období plné tlaku na řeč

Čím dříve se ke koktání přistoupí, tím méně je samotné chování propleteno s obavami, frustrací, strachem z mluvení a vyhýbání se sociálnímu kontaktu, které často povstanou jako důsledek. Všechny tyto psychické aspekty mají tendenci posilovat koktání a vytvářet tak negativní spirálu koktání-psychika. U malých dětí předškolního věku může někdy dokonce pomoci i odstranění jen jediného stresoru způsobujícího koktání, zatímco u starších dětí a dospělých jde často o déletrvající proces. Koktání u malých dětí obvykle propuká po periodě plynulé řeči, kdy je jejich řeč pod velkým tlakem, z „hu-hu“ se musí stát „pes.“ Předškolní období je charakteristické prudkými střídáními period plynulosti a koktání. Přibližně 3-4 % dětí předškolního věku koktá, z nichž tři čtvrtiny z něj zdánlivě jednoduše „vyrostou.“ Jak indikuje např. Harrison (2011), tyto tři čtvrtiny zažívají čistě rozvojovou neplynulost, zatímco zbývající čtvrtina zažívá mix rozvojové neplynulosti a blokování. Právě blokování má tendenci přetrvat. Více o typech neplynulosti sdílím v článku Proč trpíme koktáním? Příčina neplynulé řeči.

Vliv stresu

Blokování je úzce spjato se stresem. Odstraňování příčin stresu v životě dítěte může výrazně pomoci. Neznamená to ovšem dítě za každou cenu ochraňovat (např. před komunikací) na úkor jeho osobního rozvoje. Jde zejména o vytvoření emoční jistoty v domácnosti a v prostředích, kde se dítě běžně vyskytuje. Když chce dítě mluvit, věnujte mu plnou pozornost, nepřerušujte ho. Zároveň mu dejte možnost přerušit Vás. Dítě by mělo mít pocit, že má prostor vyjádřit se a že bude vyslyšeno. Pomozte mu docílit radostné pozitivní zkušenosti z mluvení. Nestačí ho pouze verbálně podporovat. Děti jsou experty na dešifrování neverbální komunikace (řeč těla, tón, výška, barva a tempo hlasu atd.), Vaše podpora musí proudit z Vašeho nitra.

Je něco v životě dítěte, co mu přináší velký strach? Přehodnoťte sledování vystrašujících filmů v televizi, osamocení a zármutek také zhoršují koktání. Je známo, že stav dítěte se zlepší po obdržení dárku, jako zvířátka či výletu s tatínkem na houby. Pamatuji si, že jak jsem jako malý přibližně v 7 letech dostal morče, cítil jsem se příjemněji a vyrovnaněji. Necítil jsem se tolik osamocený. Zároveň pocit blízkosti, prostoru a pochopení, který dokážou dát rodiče, je unikátní. Domácí zvířátko není substitutem vyjádření mateřské lásky. Předškolní doba je obdobím velké závislosti na rodičích.

Můžete se také zaměřit na to, zda dítě neužívá příliš substancí, které zvyšují napětí, např. rafinovaný cukr či kofein. Více než samotný efekt dané substance má vliv přístup k dítěti. Každá taková úprava v životě dítěte by měla vycházet ze signalizování dítěti, že ho přijímáte, jaké je. Velký rozdíl je v komunikaci typu „koktáš, a proto ti zakazuji pít coca-colu“ namísto od láskyplného návrhu „chtěla bych ti pomoci, aby ses cítit klidněji a vyrovnaněji, dnes jsem Ti místo coca-coly koupila džus, chceš ho vyzkoušet?“

Podpora plynulosti a sebevědomí

Pokud dítě zažívá plynulou řeč, podporujte ho v mluvení. Podobně, pokud dítě zažívá chvíle plné blokování, netlačte na něj, poskytněte mu prostor. Nevyzývejte dítě k mluvení – např: „Řekni na shledanou.“ „Řekni prosím.“ „Řekni tatínkovi, co se dnes stalo.“ – včetně požadavků na opakování slova či věty. Dítě také může pocítit úzkost při komunikaci v rodině z nedostatku pauz mezi vyjadřováními jednotlivých členů rodiny. Dítě tak nemá prostor v klidu se vyjádřit a začne si své blokování uvědomovat. Dítě by nemělo docílit přesvědčení „je se mnou něco špatně.“ A pokud ho docílí, dejte mu najevo, že Vy ho vnímáte v pořádku a že mu dáváte prostor se vyjádřit.

Podporujte sebevědomí dítěte. Existují oblasti, ve kterých se Vaše dítě cítí sebevědomě a které Vašemu dítěti jdou. Komunikujte se svým dítětem ohledně těchto jeho kvalit a schopností, vyzvedněte je a pochvalte je. Pointou je přenést toto sebevědomí na náročných situací, jako je často škola. Po uvážení přehodnoťte jeho kritiku, trestání a disciplínu. Příliš mnoho omezování škodí dítěti, na druhou stranu příliš málo disciplíny či nekonzistence v disciplíně mohou vést ke strachu z nejistoty. Najděte zlatý střed. Disciplína by měla být férová. Dítě by se nemělo cítit pod útokem. Vyhněte se rodičovskému perfekcionismu.

Nejde pouze o zadrhávání se

Mějte na paměti, že blokování (koktání) není pouze opakování stejných hlásek či úporná snaha něco ze sebe dostat. Dítě se také může snažit neprojevovat se, protože bude mít tíživý pocit ze zablokování. Předškolní dítě se může např. snažit mluvit s rukou před svou pusou ve snaze skrýt svou řeč. Dítě tak nabývá přesvědčení „je se mnou něco špatně,“ což ústí ve strach, neklid a vyhýbání se. Život bez blokování je dá popsat jako „vyjádřím se bez námahy kdy chci.“

Celý proces je také o Vás

Tři nejdůležitější věci ve výchově jsou: jít příkladem, jít příkladem, jít příkladem.

Koktání dítěte je stejně tak o dítěti jako o Vás. Pro rodiče bývá velmi náročné překonat pocit viny, odporu a strachu. Dítě se bude cítit podpořeno, jen pokud ho opravdu přijmete takové, jaké je. Rodič se může ocitnout v situaci, kdy chce dítě přijmou takové je, ale ve svém nitru stále prožívá procit viny či odporu. Poté může být pro rodiče velmi přínosné vzít si několik individuálních sezeních s kvalifikovaným koučem či terapeutem. Pamatujte, dítě pozná rozpor mezi Vašimi slovy a vaší neverbální komunikací. Jiné nastavení rodiče se projeví i na dítěti. Jde zároveň o skvělou příležitost pracovat na Vašem vztahu s dítětem, příležitost, jak se ještě více nadchnout pro to, co Vaše dítě prožívá a co ho naplňuje.