Archiv autora: reng

Čemu vzdorujeme, přetrvává: Přiblížení podstaty koktání (+VIDEO)

Blokování řeči ústící v koktání je ovlivněno souborem příčin, které se vzájemně ovlivňují (více sdílím v článku Proč trpíme koktáním? Příčina neplynulé řeči). Tento příspěvek je věnován vlivu vzdorování či odporu na řeč. Čemu vzdorujeme, přetrvává…

Jak dospět k přijetí řeči takové jaká je?

Přijetí koktání se většinou neodehrává z minuty na minutu, je to proces vyžadující trpělivost, upřímnost a pokoru. Přijetí může také souviset se situací, ve které se nacházíme. V některém prostředí se přijímáme takoví, jací jsme, na druhou stranu, v jiném prostředí chceme být někým jiným, chceme prožívat něco jiného, vzdorujeme sami sobě. A naše vnitřní přijetí se odráží v naší řeči.

Existují nějaká cvičení či přístupy, jak trénovat přijetí? Ano. Přístupů je mnoho a záleží, kde se klient nachází. Co funguje pro někoho velmi dobře, může způsobit zvýšení vzdorování u někoho jiného. Je tedy důležité respektovat individualitu a dospět k cestě za plynulou řečí, která Vám bude sedět. Ideálním nástrojem pro objevení a zdolání takové cesty jsou individuální sezení.

Za jeden z mnoha nástrojů procesu přijetí koktání považuji mluvení o svém koktání, což spočívá ve sdílení svých myšlenek a prožitků spojených s koktáním s někým dalším. Můžu oslovit někoho z rodiny, přítele, kamaráda či někoho úplně cizího. Může se to manifestovat například následovně: „Často koktám a cítím se trapně, co si o tom myslíš?“ „Tohle pro mě není jednoduché, protože v těchto situacích se často zakoktávám.“ Toto zdánlivě jednoduché cvičení může představovat velkou výzvu, protože najednou mluvíme o něčem, čemu vzdorujeme a co nás trápí.

Dalším potenciálně přínosným cvičením je záměrné koktání, o kterém více píši v příspěvku Plynulá řeč – jak na to? Příklady cvičení. Tím, že něco začneme dělat úmyslně, si vytváříme prostor pro přijetí. Je tak větší šance, že koktání přijmeme jako něco, čím aktuálně disponujeme. A jakmile koktání přijmeme, dostaneme příležitost ho změnit…

 

Dítě, které koktá: Jak se k němu chovat (II. díl) – Předškolní věk

Tento druhý díl navazuje na úvodní článek, přičemž rozvádí a doplňuje myšlenky úvodního příspěvku. Předmětem příspěvku je zejména předškolní dítě a vztah s ním.

Předškolní období plné tlaku na řeč

Čím dříve se ke koktání přistoupí, tím méně je samotné chování propleteno s obavami, frustrací, strachem z mluvení a vyhýbání se sociálnímu kontaktu, které často povstanou jako důsledek. Všechny tyto psychické aspekty mají tendenci posilovat koktání a vytvářet tak negativní spirálu koktání-psychika. U malých dětí předškolního věku může někdy dokonce pomoci i odstranění jen jediného stresoru způsobujícího koktání, zatímco u starších dětí a dospělých jde často o déletrvající proces. Koktání u malých dětí obvykle propuká po periodě plynulé řeči, kdy je jejich řeč pod velkým tlakem, z „hu-hu“ se musí stát „pes.“ Předškolní období je charakteristické prudkými střídáními period plynulosti a koktání. Přibližně 3-4 % dětí předškolního věku koktá, z nichž tři čtvrtiny z něj zdánlivě jednoduše „vyrostou.“ Jak indikuje např. Harrison (2011), tyto tři čtvrtiny zažívají čistě rozvojovou neplynulost, zatímco zbývající čtvrtina zažívá mix rozvojové neplynulosti a blokování. Právě blokování má tendenci přetrvat. Více o typech neplynulosti sdílím v článku Proč trpíme koktáním? Příčina neplynulé řeči.

Vliv stresu

Blokování je úzce spjato se stresem. Odstraňování příčin stresu v životě dítěte může výrazně pomoci. Neznamená to ovšem dítě za každou cenu ochraňovat (např. před komunikací) na úkor jeho osobního rozvoje. Jde zejména o vytvoření emoční jistoty v domácnosti a v prostředích, kde se dítě běžně vyskytuje. Když chce dítě mluvit, věnujte mu plnou pozornost, nepřerušujte ho. Zároveň mu dejte možnost přerušit Vás. Dítě by mělo mít pocit, že má prostor vyjádřit se a že bude vyslyšeno. Pomozte mu docílit radostné pozitivní zkušenosti z mluvení. Nestačí ho pouze verbálně podporovat. Děti jsou experty na dešifrování neverbální komunikace (řeč těla, tón, výška, barva a tempo hlasu atd.), Vaše podpora musí proudit z Vašeho nitra.

Je něco v životě dítěte, co mu přináší velký strach? Přehodnoťte sledování vystrašujících filmů v televizi, osamocení a zármutek také zhoršují koktání. Je známo, že stav dítěte se zlepší po obdržení dárku, jako zvířátka či výletu s tatínkem na houby. Pamatuji si, že jak jsem jako malý přibližně v 7 letech dostal morče, cítil jsem se příjemněji a vyrovnaněji. Necítil jsem se tolik osamocený. Zároveň pocit blízkosti, prostoru a pochopení, který dokážou dát rodiče, je unikátní. Domácí zvířátko není substitutem vyjádření mateřské lásky. Předškolní doba je obdobím velké závislosti na rodičích.

Můžete se také zaměřit na to, zda dítě neužívá příliš substancí, které zvyšují napětí, např. rafinovaný cukr či kofein. Více než samotný efekt dané substance má vliv přístup k dítěti. Každá taková úprava v životě dítěte by měla vycházet ze signalizování dítěti, že ho přijímáte, jaké je. Velký rozdíl je v komunikaci typu „koktáš, a proto ti zakazuji pít coca-colu“ namísto od láskyplného návrhu „chtěla bych ti pomoci, aby ses cítit klidněji a vyrovnaněji, dnes jsem Ti místo coca-coly koupila džus, chceš ho vyzkoušet?“

Podpora plynulosti a sebevědomí

Pokud dítě zažívá plynulou řeč, podporujte ho v mluvení. Podobně, pokud dítě zažívá chvíle plné blokování, netlačte na něj, poskytněte mu prostor. Nevyzývejte dítě k mluvení – např: „Řekni na shledanou.“ „Řekni prosím.“ „Řekni tatínkovi, co se dnes stalo.“ – včetně požadavků na opakování slova či věty. Dítě také může pocítit úzkost při komunikaci v rodině z nedostatku pauz mezi vyjadřováními jednotlivých členů rodiny. Dítě tak nemá prostor v klidu se vyjádřit a začne si své blokování uvědomovat. Dítě by nemělo docílit přesvědčení „je se mnou něco špatně.“ A pokud ho docílí, dejte mu najevo, že Vy ho vnímáte v pořádku a že mu dáváte prostor se vyjádřit.

Podporujte sebevědomí dítěte. Existují oblasti, ve kterých se Vaše dítě cítí sebevědomě a které Vašemu dítěti jdou. Komunikujte se svým dítětem ohledně těchto jeho kvalit a schopností, vyzvedněte je a pochvalte je. Pointou je přenést toto sebevědomí na náročných situací, jako je často škola. Po uvážení přehodnoťte jeho kritiku, trestání a disciplínu. Příliš mnoho omezování škodí dítěti, na druhou stranu příliš málo disciplíny či nekonzistence v disciplíně mohou vést ke strachu z nejistoty. Najděte zlatý střed. Disciplína by měla být férová. Dítě by se nemělo cítit pod útokem. Vyhněte se rodičovskému perfekcionismu.

Nejde pouze o zadrhávání se

Mějte na paměti, že blokování (koktání) není pouze opakování stejných hlásek či úporná snaha něco ze sebe dostat. Dítě se také může snažit neprojevovat se, protože bude mít tíživý pocit ze zablokování. Předškolní dítě se může např. snažit mluvit s rukou před svou pusou ve snaze skrýt svou řeč. Dítě tak nabývá přesvědčení „je se mnou něco špatně,“ což ústí ve strach, neklid a vyhýbání se. Život bez blokování je dá popsat jako „vyjádřím se bez námahy kdy chci.“

Celý proces je také o Vás

Tři nejdůležitější věci ve výchově jsou: jít příkladem, jít příkladem, jít příkladem.

Koktání dítěte je stejně tak o dítěti jako o Vás. Pro rodiče bývá velmi náročné překonat pocit viny, odporu a strachu. Dítě se bude cítit podpořeno, jen pokud ho opravdu přijmete takové, jaké je. Rodič se může ocitnout v situaci, kdy chce dítě přijmou takové je, ale ve svém nitru stále prožívá procit viny či odporu. Poté může být pro rodiče velmi přínosné vzít si několik individuálních sezeních s kvalifikovaným koučem či terapeutem. Pamatujte, dítě pozná rozpor mezi Vašimi slovy a vaší neverbální komunikací. Jiné nastavení rodiče se projeví i na dítěti. Jde zároveň o skvělou příležitost pracovat na Vašem vztahu s dítětem, příležitost, jak se ještě více nadchnout pro to, co Vaše dítě prožívá a co ho naplňuje.

Jak na telefonování bez námahy?

Jednou největších noční můr pro koktajícího je v mnoha případech právě komunikace na dálku. Telefonování je obvykle spojeno s velkou úzkostí, strachem, frustrací či vztekem. Následující doporučení mají za cíl pomoci vykročit za cílem v podobě telefonování bez námahy.

Problémy nemají pouze koktající

Mnoho lidí, ať už koktá či ne, prožívá obtíže s telefonováním. Zkuste naslouchat lidem, co běžně nekoktají. Některým trvá několik sekund než odpoví, někteří hodně používají „Uhm“ a „Ehm“, další mohou velmi divoce používat své ruce či obličej, případně mluvit hlasitě a agresivně.

Obecné postřehy

  • Konfrontujte svůj strach z telefonování. Sepište na papír (či se svěřte někomu, kdo Vám bude naslouchat) z čeho pramení Váš strach, čeho se bojíte, příp. také prozkoumejte, co s tím můžete dělat.
  • Buďte vědomí toho, ve kterých situacích se vyhýbáte telefonování, a postupně zdolávejte tyto výzvy. Vhodné je začít těmi snazšími.
  • Nacvičujte hovory. Můžete kdykoliv telefonovat za účelem získání různých informací (otevírací doba, místo konání události atd.). Používejte radši telefon místo psané zprávy. Trénování telefonování by Vám mělo pomoci být sama sebou při používání telefonu.
  • Otevřeně přiznejte, že koktáte. To může být velmi obtížné, pokud jste se mluvení o Vaší řeči celý život vyhýbali. Trénujte mluvení o koktání. U mnoho lidí to snižuje jejich úzkost a strach.
  • Pozorujte a poslouchejte lidi, co nekoktají, jak používají telefon. Naslouchejte jejich nedostatku plynulosti a jejich váhání.
  • Cvičte, cvičte, cvičte. Je daleko lepší používat telefon a koktat než se mu vyhýbat.

Telefonování ostatním

Příprava

  • Ujistěte se, že víte, proč voláte. Sepište si hlavní body na papír a mějte je před sebou když voláte. Tím snížíte obavy z toho, že zapomenete, co jste chtěli.
  • Zkuste zavolat kamarádovi nebo příbuznému chvíli před tím než uskutečníte náročný hovor. To Vám může pomoci relaxovat.
  • Neodkládejte hovor, který máte učinit, to ho totiž učiní ještě náročnějším a více stresujícím.
  • Cílem je telefonovat, to je pod Vaší kontrolou. Na tom, jestli se zakoktáte či ne, nyní nezáleží.
  • Pokud máte problém při představování se, připravte si alternativy, např. „Jindřich Pokora“, „Pokora“, „Jindra Pokora“ či název organizace + „Jindřich Pokora“. Použijte pak co vám přijde na mysl jako nejsnadnější.

Hovor samotný

  • Neobávejte se ticha, pauzy v řeči se vyskytují ve všech konverzacích. (navíc, ze stovek hovorů, které jsem jako koktající učinil, mi druhý člověk položil telefon jen asi dvakrát)
  • Koncentrujte se na obsah, ne na to, kolikrát nebo jak moc jste se zakoktali.
  • Můžete použít zrcadlo, abyste viděli, kde v obličeji či dalších částech těla prožíváte napětí při telefonování. Také můžete svůj hovor nahrávat pro pozdější učení se, co Vám dělá problémy a proč.

Po ukončení hovoru

  • Pochvalte se. Překonali jste svou obavu z telefonování.
  • Uvědomte si, jak se cítíte. Kde prožíváte napětí, jaké máte pocity. Můžete si vše zapisovat do deníčku. Dostanete tak vše z hlavy a pomůže Vám to vysledovat pravidelnosti ve svých pocitech a své řeči.

Přijímání hovorů

V této oblasti máme menší prostor pro přípravu, avšak i zde lze uvolnit část napětí, které cítíme.

  • Opět můžete mít nachystány alternativy představování se jako v případě telefonování ostatním (viz výše).
  • Odpovězte na hovor ve svém vlastním tempu. Můžete učinit několik hlubokých nádechů či si vzpomenout na situaci, kdy jste mluvili plynule a na pocity, které jste v tu chvíli prožívali.
  • Pokud přijímáte hovor v oblasti doslechu ostatních, soustřeďte se pouze na hovor. Ostatní na Vás dávají pozor daleko méně než si máte tendenci myslet.
  • Spokojte se s případným delším tichem po zvednutí telefonu. Toto je běžné, neboť lidé občas dokončují konverzaci s kolegou či zvedli cizí telefon a čekají až dorazí adresát hovoru.

Telefonování přestavuje zajímavé cvičení, jak objevovat sebe sama. Úvodní doporučená cvičení jsou k dispozici v článku Plynulá řeč – jak na to.

Dítě, které koktá: Jak se k němu chovat (I. díl)

Dítě, které má problém s koktáním, je v rámci přístupu ke koktání samostatná kategorie. Nejprve je důležité rozlišovat typ koktání – zda jde o rozvojovou neplynulost či blokování. Rozvojová neplynulost souvisí s vývojem řeči dítěte a časem pomine, na rozdíl od koktání, které má tendenci přetrvat. Více o typech koktání a o tom, jak rozeznat typ koktání u dítěte, sdílím v článku Proč trpíme koktáním? Příčina neplynulé řeči. Následující tipy se týkají blokování, tedy typu koktání, který si lidé obvykle pod pojmem koktání představují. Tyto rady by měly poskytnout dobrý začátek pro rodiče a další, kteří chtějí pomoci dítěti obdařenému koktáním v dosažení plynulejší řeči. Uvedené myšlenky jsou rozvedeny v druhém dílu tohoto článku.

Pro dítě je stěžejní prostředí rodiny a blízkých

Koktání je často spojeno se situací v rodině. Vhodný přístup k dítěti ze strany rodiny a dalších blízkých představuje nenahraditelnou podporu v období rozvoje dítěte. Právě vliv rodiny může být rozdílem mezi cestou k sebevědomí a plynulosti versus cestou rostoucího stranu a odporu vůči sobě samotnému.

Následující tipy jsou sestaveny na základě poznatků od těchto autorů: Barry Guitar, Ph.D., University of Vermont, Edward G. Conture, Ph.D., Vanderbilt University a serveru http://www.stutteringhelp.org/.

Tipy jak přistupovat k dítěti

  1. Mluvte se svým dítětem beze spěchu, dělejte často pauzy. Než začnete mluvit, počkejte několik sekund poté co Vaše dítě domluví. Váš vlastní vyrovnaný a relaxovaný projev bude daleko efektivnější než jakákoliv kritika nebo rada, jako např. „zpomal“ nebo „zkus to znova pomalu“. Pro některé děti je také užitečné zavést na nějaký čas relaxovanější tempo života.
  2. Kladení otázek je přirozenou součástí života, snažte se však odolat kladení jedné otázky za druhou. Někdy je efektivnější komentovat to, co Vaše dítě řeklo, a počkat.
  3. Používejte obličejové výrazy a další řeč těla za účelem dát dítěti najevo, že posloucháte obsah zprávy a ne to, jak Vaše dítě mluví.
  4. Každý den si pravidelně rezervujte několik minut kdy můžete svému dítěti poskytnout 100% pozornost. Tento tichý, klidný čas  (žádná televize či mobil) může pomoci v budování sebevědomí Vašeho dítěte.
  5. Pomozte všem členů rodiny naučit střídat se v mluvení a naslouchání. Děti, obzvláště ty, které koktají, mají usnadněnou situaci, pokud dochází k málo přerušením.
  6. Pozorujte jak se k dítěti chováte. Pokuste se navýšit situace, kdy dítěti vysíláte zprávu, že mu nasloucháte a má k dispozici spoustu času.
  7. Nejdůležitější je působit přijetí dítěte takového jaké je. Nejmocnější síla bude Vaše podpora, ať už koktá či ne. Vychovávejte své dítě tak jako by nekoktalo. Nemusíte být rozmrzelí, pokud se koktání zhorší. Dítě se vyrovnává s mnoha novými schopnostmi během svého vývoje. Atmosféra pochopení a tolerance mu pomůže nejvíce.

Nabízím osobní konzultace pro děti věku 12+. Konzultace jsou formou individuálních sezení.

Pokračování v podobě II. dílu naleznete zde: Dítě, které koktá: Jak se k němu chovat (II. díl) – Předškolní věk

Holistický přístup ke koktání: Sociální fobie

Sociální fobie může být definována jako strach interakce s lidmi, pocity negativního hodnocení ostatními, nedostatečnosti, ponížení a deprese, vedoucí k vyhýbání se. Vědecké výzkumy (Kraaimaaat a spol., 2002; Stein a spol., 1996) pozorují, že 50-75 % lidí, co koktá, trpí také sociální fobií (social anxiety disorder). Ashley Craig (2005) dodává, že mezi těmi, co koktají, sociální fobie má větší pravděpodobnost výskytu u žen a obecně u těch, u kterých se koktání projevuje více.

Koktání může způsobit sociální fobii: ztrácíme jistotu nad svým projevem, můžeme se cítit zahanbeně, bezmocně. Můžeme prožívat úzkost a strach v situacích, kde se dostáváme do problémů s řečí. Důsledkem pak může být, že se budeme stresujícím událostem vyhýbat, budeme přicházet o lidský kontakt, naše kvalita života se bude zhoršovat. S ubývajícím lidským kontaktem budeme mít větší strach z komunikace, což bude posilovat koktání. Můžeme se tak dostat do ničivé spirály koktání a sociální fobie, kdy jedno posiluje druhé.

Jak se dívat na koktání z pohledu sociální fobie?

Mark Irwin ve svém článku Defining Stuttering from the Speaker’s Viewpoint (Definování koktání z pohledu mluvčího) uvádí následující příklad. Tři muži si povídají v baru:

Tomáš: „Kkkoktám. Když jdu ven, tttrvá mi dddéle objednat si pppivo. “
David: „Kkkoktám. Objednávám si skotskou, protože nemůžu říct pppivo.“
Jan: „Kkkoktám. Jsem tím strašně moc zahanbený a frustrovaný. Málokdy jdu ven. Vyhýbám se vztahům.“

Mají tito muži stejný problém? Očividně ne. Pro Tomáše je koktání neplynulá řeč, kterou slyší, pro Davida je to neplynulá řeč, kterou schovává, Janovi koktání zásadně ovlivňuje kvalitu života. Tomášovi mohou svědčit cvičení na relaxaci, dýchání, uvolňování svalů a bytí v přítomném okamžiku, Davidovi může pomoci překonání pohlcení pocitem strachu a ponížení, zatímco Janovi může nejlépe posloužit komplexní kognitivně-behaviorální přístup. Unikátní přístup je klíčem k úspěchu.

Individuální holistický přístup

Každý člověk je unikátní. Někdo se zadrhává při komunikaci s autoritami, někdo před velkými skupinami, někdo v baru, někdo s rodiči… Každý má také své strategie na přežití: někdo se snaží tlačit slova silou ven, někdo se snaží substituovat problematická slova za synonyma, někdo zůstane mlčet, někdo se riskantním situacím radši vyhne. Ideální přístup terapie je ten, který je ušitý na míru jednotlivci.

Pokud někdo prožívá pocity paniky a ztráty kontroly, vyhýbá se situacím, má nízké sebevědomí a víru v sebe sama, či pocity úzkosti a frustrace, přistupuji k němu odlišně než k někomu, kdo si věří a nevyhýbá se komunikaci. Právě zaměření se na příčiny sociální fobie bývá velmi efektivním způsobem zlepšení plynulosti řeči, neboť koktání je ve své esenci projevem paniky (a u těch, co chronicky koktají, se z něj může stát naučené chování bez uvědomění akutního pocitu paniky). Všímání si celého kontextu naší řeči dává příležitost dlouhodobé změny. Právě individuální sezení je ideálním nástrojem tohoto přístupu.

Zdroje:

Craig A. (2005) What is the relationship between stuttering and anxiety? https://www.stammering.org/speaking-out/articles/what-relationship-between-stuttering-and-anxiety

Kraaimaat, F.W., Vanryckeghem, M. & Van Dam-Baggen, R. (2002). Stuttering and Social Anxiety. Journal of Fluency Disorders. 27. 319-331.

Irwin M (2008) What is Stuttering? — defining stuttering from the speaker’s viewpoint. http://www.mnsu.edu/comdis/isad11/papers/irwin11.html

Stein, M.B., Baird, A., & Walker, J.R. (1996). Social Phobia in Adults With Stuttering. American Journal of Psychiatry, 153(2), 278-280.

Dosáhněte přirozeně plynulé řeči

Základem programu jsou individuální sezení.

Zkušenosti

Ing. Jindřich Pokora, M.A., ACC

jindrich-pokoraVyužívám svou více než dvacetiletou osobní zkušenost s koktáním a chci se podělit o to, jak jsem se nejen já, ale i spousta dalších inspirativních lidí vyrovnalo s neplynulou řečí. Skrze individuální sezení nabízím změnu pro ty, co chtějí překonat svá omezení a růst. Zaměřuji se na koktavost dospívajících a dospělých, navštěvují mě ale i děti školního věku. Objevte více o mně a mém příběhu s koktáním.

certifikace ICFSleduji nejnovější poznatky v oboru koktavosti. Jsem akreditovaným koučem ICF. Spolupracuji s institutem Satvatove v USA, akreditovaného Mezinárodní asociací koučů.

Každý z nás je unikátní, zároveň se můžeme od sebe učit. Každý koktá trochu jinak. Někdo plynně mluví v rodinném kruhu a má problémy mluvit s autoritami, jsou i však takoví, kterým veřejná přednáška nedělá obtíže, zato jsou zablokovaní v okruhu svých blízkých. Základem mého přístupu je individuální zaměření.

Léčba koktání

Existují různé cesty k řešení koktání: logopedie, psychoterapie, motivační videa atd. Přístup koučinku, který používám, se zaměřuje na příčiny koktání a tímto je schopný dosáhnout dlouhodobé změny. Naše řeč je totiž mimo jiné důsledkem toho, co prožíváme a co si myslíme o sobě a o ostatních. Např. logopedie nedokáže vysvětlit proč v některých situacích mluvíme plynně a v jiných koktáme. Sám jsem vyzkoušel řadu přístupů, pomohlo mi až nahlédnutí do mého podvědomí, do mého nitra – co prožívám, jak se cítím, za jakého se považuji, co si myslím o ostatních? A nebyl jsem sám, komu to pomohlo. Přístup obsahující celého člověka je náplní nejúspěšnějších terapií koktavosti na světě.

Proč ne logopedie?

Logopedie, tak jak jsem ji já i další pocítili, neposkytuje ucelený přístup k řeči. A tato situace převládá dodnes. Klasičtí logopedové umí léčit rozvojové neplynulosti dětí, které se vyskytují nejvíce od 2 do 5 let věku dítěte. Nicméně na léčbu koktání starších dětí již obvykle nemají trénink. Často od nich slýchávám, že zlepšení stavu pacienta je pro ně loterie. Logopedie velmi často není celostní (holistická) – nedívá se dostatečně na pocity, vnímání sebe a svého okolí, chování, záměry a další důležité aspekty, se kterými koktání souvisí.

sympozium workshop
Tříhodinový workshop pro logopedy, který vedu na logopedickém sympoziu

Koktavost u dospělých

Koktání, které se projevuje u dospělých je kvalitativně jiné než koktání většiny malých dětí. Neplynulost řeči u dětí je často důsledkem vývoje řeči, kdy dítě při velkém vzrušení ztrácí kontrolu nad svou řečí. Časem se však naučí mluvit plynule. Některým dětem takzvaná koktavost zůstane i do dospělosti. Ne proto, že neumí mluvit plynně – téměř všichni totiž zažívají situace, kdy mluví bez problémů. Důvodem je blokování řeči, které si zasluhuje specifický přístup, a které blíže popisuji v příspěvku Proč trpíme koktáním? Příčina neplynulé řeči.

Chcete začít na sobě pracovat? Prozkoumejte individuální sezení.

Proč trpíme koktáním? Příčina neplynulé řeči (+VIDEO)

Tento článek má za cíl vysvětlit, jaká je příčina koktání, a poodhrnout tak roušku tajemství, která tento fenomén často opřádá. Článek pramení ze zkušeností mnoha lidí obdařených koktáním a také z celoživotní práce Johna C. Harrisona, který po 30 let trpěl koktáním, úspěšně ho (jak on říká) „rozpustil“ a poté desítky let strávil výzkumem a pomocí koktajícím. Harrison je členem síně slávy americké National Stuttering Association je jeho poznatky mě velmi obohatily při pomáhání ostatním.

Proč (ne)známe příčinu koktání

Koktání je běžně považováno za problém řeči a nikdo přesně neví, proč ke koktání dochází. Proč v dnešní, zdá se, vyspělé společnosti nevíme více? Protože se snažíme zodpovědět špatnou otázku. Pojem „koktání“ je příliš abstraktní, aby byl považován za relevantní vědeckou otázku (Boehmler, 1989), koktání je totiž systém, který zahrnuje naše fyziologické dispozice (či genetiku, chcete-li), chování, emoce, vnímání, přesvědčení (či víru) a náš úmysl. Koktání není jedna konkrétní porucha, ale obecná nálepka pro množství podobných poruch (Leibetrau a spol., 1981). Je to jako snažit se pochopit, jak funguje automobil, a přitom jen stát u silnice a dívat se na projíždějící vozidla. Je třeba se podívat pod kapotu. Jak tedy přistoupit ke koktání konkrétněji?

Typy neplynulé řeči

Ještě než přistoupím k ilustrativnímu příkladu, uvedu, na jaký druh neplynulé řeči se zaměřuji: nejen zde v článku, ale v celém svém programu. Harrison (2011) rozlišuje následující typy neplynulé řeči: patologická neplynulost, rozvojová neplynulost, neplynulost pramenící ze zmatení, blokování a zastavení.

Patologická neplynulost pramení z poranění mozku či z nedostatku inteligence. Rozvojová neplynulost propuká u dětí snažících ovládnout řeč, obvykle mezi 18 měsíci a 5 lety věku. Tento druh neplynulosti obvykle odezní s tím, jak dítě dospívá. V tomto případě dobře fungují terapeutické zásahy, např. skrze klasickou logopedii. Třetím typem je neplynulost pramenící ze zmatení, kterou čas od času prožívá většina z nás, nejde o chronický problém, často si zakoktání ani nejsme vědomi. Tyto neplynulosti nejsou v centru mého zájmu, neboť samy o sobě příliš neovlivňují spokojenost a pocit naplnění v životě.

Můj přístup se zaměřuje na následující neplynulosti. Blokování, které spočívá v zabraňování vzduchu v přirozeném proudění a ve stahování svalů. Pojem blokování je na místě, protože zabraňujeme něčemu dostat se do našeho povědomí (nepohodlné emoce, vnímání sebe sama či ostatních, vyhýbání se nepříznivým důsledkům). Snažíme se sami sebe před něčím chránit. Právě blokování je obvykle míněno, pokud se mluví o koktání dospělých. S blokováním souvisí zastavení, tedy opakování slova či hlásky ze strachu vyslovit následující slovo. Mluvčí tak získává čas až bude připravený pokračovat ve své řeči. Svůj přístup zaměřuji právě na blokování a zastavení, neboť z uvedených typů neplynulostí, tyto jsou největšími překážkami naplněného života, navíc s nimi mám osobní zkušenosti.

typy koktání, schémaPříčina koktání – ilustrativní příklad

Nyní se pokusím vysvětlit blokování na příkladu. Představme si situaci, kdy se Jiří, ostýchavý mladík, rozhodne oslovit atraktivní Kateřinu v kavárně. Chce jí říct: „Ahoj, jmenuji se Jiří, čekám tu, až mi pojede autobus. Můžu Tě pozvat na kávu?“ Přistoupí ke Kateřině, ta se na něj podívá, on ale nemůže vydat ani hlásku. Co se děje? Jaká je příčina?

Jiří vnímá Kateřinu jako atraktivní dívku, přitahuje ho. Přestože ji chce oslovit, nedělá si velké naděje, že Kateřinu bude schopen zaujmout. Nepovažuje se za jí rovného. Věří tomu, že ho odmítne.  Jiří se za sebe stydí, obává se sdělit své jméno. Jeho vnímání sebe sama a přesvědčení o své nedostatečnosti způsobují, že věří tomu, že bude mít problém sdělit své jméno.

Jiří ale vytrvá, opravdu chce Kateřinu oslovit. To, jak se vnímá a čemu věří, v něm ale vyvolává znepokojující emoce: strach (z odmítnutí), bolest (očekávaná, kvůli odmítnutí), vztek (očekávaný, jako reakce na odmítnutí) a odpor (nesnáší, když nemůže normálně oslovit dívku). Emoce ho pohlcují. Prožívá nával stresu, obzvlášť s tím, jak má dojít k vyřčení svého jména. Navíc si myslí, že lidé očekávají, že sdělí své jméno bez váhání, přece by měl znát své jméno. Jeho závislost na tomto očekávání zvyšuje strach, který prožívá. Jiří chce s Kateřinou komunikovat a zároveň chce utéct: bojí se nechat vše za hlavou a plně prožívat daný moment a přijmout to, že možná bude odmítnut. Jeho konfliktní úmysly – komunikace versus útěk – také ovlivňují jeho řeč. Ta část, která chce utéct, se podílí na zabraňování mluvení.

Primitivní instinkty

Jiří se cítí ohrožen, dostavuje se reakce na akutní stres v podobě boje-nebo-obrany. Jeho adrenalin vystřelí, krevní tlak roste, krev spěchá z břicha do svalů. Hruď se mu svírá. Jde o genetickou reakci spočívající v přípravě na útěk. Tělo si myslí, že je fyzicky ohroženo, nevidí rozdíl mezi sociálním a fyzickým nebezpečím. Jeho tělo posiluje pocit nejistoty a neklidu. I když se Jiří snaží přistoupit ke Kateřině relaxovaně a sebevědomě, je zahlcen tím, jak skutečně vnímá sám sebe. Jeho šance na klidný a sebevědomý projev se blíží pravděpodobnosti přistání mimozemšťanů venku před kavárnou.

Sabotující strach

Jak se tedy chystá oslovit Kateřinu, dvě nesnesitelné obavy ho připravují o příjemný kontakt: strach z koktání a strach z toho, že bude vypadat agresivně, protože přímé sdělení svého jména je mimo jeho komfortní zónu, myslí si, že tak nebude upřímný. Jeho touha mluvit a nemluvit dosahují stejné intenzity, je zablokovaný, což způsobí paniku a stav „nevědomí.“ Ztratí kontakt se svým prožíváním a s druhou osobou. V zoufalství se může snažit silou tlačit slova ven, bude se snažit překonat sám sebe. Takové chování opět sabotuje jeho řeč. Bude zablokovaný do doby, než úroveň jeho paniky poklesne a jeho svaly se uvolní.

Co tedy ovlivňuje naši (ne)plynulou řeč

Fyziologické dispozice

Lišíme se v tom, jak reagujeme na stres. Spadne-li na zem porcelánová váza a rozbije se, někdo může úzkostí vykřiknout, s jiným to nehne. Jde o  genetickou dispozici našeho nervového systému a svalů. Náš hrdina Jiří mohl mít např. nízkou hranici přetížení nervového systému, což způsobilo silnou úzkost i ve zdánlivě jednoduchých situacích.

Přesvědčení (víra)

Přesvědčení je naše relativně stabilní vnímání sebe sama a našeho okolí. Naše přesvědčení získáváme od autorit, kterým věříme (např. rodiče, učitelé), a na základě naší zkušenosti (pokud mě dívky už desetkrát odmítly, budu se považovat za nehodného lásky). Naše přesvědčení ovlivňuje to, jak se chováme: považuji-li se za nehodného lásky, budu se tak chovat, mé okolí mě takto bude vnímat. Jiří se považoval za koktajícího, věřil tomu, že bude koktat. Dalšími příklady toho, co si o sobě a o ostatních myslíme jsou: „Ostatní nezajímá, co říkám.“ „Nedokáži mluvit před větším počtem lidí.“ „Lidé koktání považují za něco nepřirozeného a špatného.“

Vnímání

Vnímání popisuje to, co prožíváme v danou chvíli. Je ovlivněné naším přesvědčením, očekáváním a stavem mysli. Pokud se považuji za méněcenného, retardovaného či za raritu kvůli své řeči, budu se bát, co si o mě ostatní pomyslí, budu se bát, že mě budou pomlouvat, což zvýší moje obavy. Vnímání může být měněno jednodušeji než přesvědčení. Např. v životě většiny koktajících (či přesněji blokujících) má zdánlivě opakovaná situace, např. pozdrav v obchodě, jiný průběh, někdy to jde a jindy zase ne. Mění se totiž vnímání. Příčin může být mnoho. Kupř. probíhající konflikt s manželem posilující pocit strachu, vzteku a odporu. V našem příkladu se Jiří považoval vůči Kateřině za méněcenného.

Emoce

Pocity strachu, bezmocnosti, frustrace, zahanbení, odporu, odmítnutí či vzteku ovlivňují naše chování a tím i naši řeč. Cítím-li se zahanbeně a bezmocně, komunikuji tak sám sobě, že mluvit nechci, což způsobuje blok. Navíc, dokud své emoce nepřijmu a zdravým způsobem neprožiji, budou mě ovládat. Jiří prožíval plejádu znepokojujících emocí, které vyvolávaly paniku a snahu utéct.

Více o důležitosti přijetí a prožití vlastních emocí se můžete dozvědět v příspěvku Čemu vzdorujeme, přetrvává: Přiblížení podstaty koktání.

Úmysl (záměr)

Co opravdu chci v dané situaci? V našem příběhu chtěl Jiří Kateřinu oslovit, zároveň prožíval silnou potřebu utéct. Jeho zřejmý úmysl byl v konfliktu s jeho skrytým úmyslem. Část Jiřího nechtěla mluvit, což se projevilo v blokování.

Naše přesvědčení a záměry ovlivňují koktání.
Chování

Pokud neřeknu nic, nebudu koktat! Pochopitelně, změnou chování můžu vyřešit celý problém. Určité zvyky, jako zadržování dechu, svírání rtů a svírání hlasivek brání plynulé řeči. K úspěšné změně chování je přínosné vědět proč se chovám tak, že svírám své svaly a bráním vzduchu ve volném plynutí. Další úroveň chování spočívá v našem neverbálním projevu. Např. hodně blokujících se vyhýbá očnímu kontaktu, čímž sabotuje možnost prožít své emoce a uvolnit se. Pokud si jsme vědomi toho, co děláme, své chování můžeme změnit. Můžeme se naučit rozpouštět bloky.

Naše řeč

To, jak mluvíme, ovlivňuje naši budoucí řeč. Naše zkušenost se svou řečí utváří to, co si o sobě budeme myslet a za co se budeme považovat. Všechny zde popsané prvky se vzájemně ovlivňují. Jiří prožil stresující setkání s Kateřinou, posílil tím vnímání sebe sama jako koktajícího člověka, který nemá na to, aby volně komunikoval, a přispěl tak k posílení sestupné spirály, kdy se vzájemně ovlivňují přesvědčení, vnímání a skutečná řeč.

Změna je možná vždy

Naprostá plynulost je nepřirozená, každý se někdy zadrhne. Vždy můžeme dosáhnout takové úrovně plynulé řeči, aby nás to neomezovalo v plném prožití života a v naplňování svých snů. Jak na to? Úvodní tipy se můžete dočíst v příspěvku Plynulá řeč – jak na to?. Nabízím také individuální sezení, kde máte příležitost objevovat sami sebe, svou řeč a dosahovat toho, po čem v životě toužíte.

Co v případě podezření na koktání dítěte?

Dítě s lehčím stupněm blokování opakuje části slov, ja-ja-ja-jako takto. Napětí a zápolení je obvykle evidentní v obličejových svalech, zejména v oblasti úst. Kromě opakování dítě čas od času zažije blok, tj. žádný tok vzduchu a žádná řeč po několik sekund. V případě vážnějšího stupně blokování dítě prožívá problémy u více než 10 % slov, při koktání prožívá značnou námahu a napětí, vyhýbá se koktání používáním jiných slov či používá vícero zvuků na začátcích řeči. Rodičům dětí jakéhokoliv stupně blokování doporučuji zvážit aplikování 7 tipů, jak se chovat k dítěti. Děti s vážnějším typem blokování obvykle profitují ze sezení s expertem na koktání.

Zdroje:

Boehmler, R. M., & Boehmler, S. I. (1989). The cause of stuttering: What’s the question?. Journal of fluency disorders, 14(6), 447-450.

Harrison, J. (2011). Redefining stuttering What the struggle to speak is really all about.

Liebetrau, R. M., & Daly, D. A. (1981). Auditory processing and perceptual abilities of “organic” and “functional” stutterers. Journal of Fluency Disorders, 6(3), 219-231.
ISO 690

Plynulá řeč – jak na to? Příklady cvičení

Cvičení jako základ transformace

Uvádím zde několik cvičení, které si na sobě můžete vyzkoušet. Čistě teoreticky, transformovat naši řeč můžeme minuty na minutu, nicméně u drtivé většiny z nás jde o postupný proces. Bývá toho totiž více, co bychom měli změnit. Neexistuje jedna jediná jednoduchá příčina koktání, často jde o systém související s tím, za koho se považujeme, jak vnímáme svět a jaký máme životní styl.

Proces změny něčeho, co je tak komplexní, je jako sledovat dozrávat jablko. Z minuty na minutu si rozdílu nevšimneme. Pokud jsme ovšem dostatečně trpěliví, z malé trpké kuličky se stane sladké potěšení.

U každého cvičení platí, že cíl, který si zvolíme, by měl být ambiciózní a zároveň dosažitelný. Dělat menší postupné kroky je obecně zdravější než se pokoušet o velké skoky. Jakmile si cíl zformulujeme, měli bychom být 100% přesvědčeni, že je v našich silách ho dosáhnout, a měli bychom si být 100% jistí, jak tento dílčí cíl přispívá k našemu hlavnímu cíli, tj. plynulé řeči. Abychom maximalizovali pravděpodobnost posunu naší řeči správným směrem, náš cíl by měl být specifický, měřitelný, v souladu s naší vizí, realistický a časově ohraničený. Budeme tedy schopni říci, zda jsme tohoto cíle dosáhli či ne.

Příklady cvičení

1. Budování povědomí

Pro dosažení trvale plynulé řeči velmi pomáhá vědět, co se s námi děje, když v řeči narazíme. Obvykle totiž přecházíme do automatického módu, kdy nemůžeme ovlivnit to, co se s námi děje. Právě tato reakce „boje či útěku“ odehrávající se v primitivní části našeho mozku, amygdale, je často jednou z příčin koktání.

Pokud si začneme uvědomovat, co se děje, když jsme zablokování, s dostatečným tréninkem začneme dostávat možnost volby a budeme se moci vymanit z potřeby utéct nepříjemné situaci. Například budu moci mít volbu zastavit, nadechnout se, uvolnit tím své sevřené svaly a rozpustit tak svůj blok.

Pro zvýšení efektivnosti těchto cvičení si můžete svá pozorování zapisovat. Není stěžejní uvědomovat si co se děje právě teď, pokud toho nejsme schopni. Stačí se k dané situaci vrátit zpětně, např. každý den si zvolit jednu situaci, kterou jste prožili. Neustále mě překvapuje, kolik podrobností jsme schopni si zpětně vybavit. Časem si budete uvědomovat více a více svých pocitů, přesvědčení, vnímání, záměrů a bude se vám dařit si je uvědomovat s menším a menším zpožděním, pak dokonce i v přítomném okamžiku. Dostanete tak příležitost měnit svou řeč. Trpělivost, odhodlání a vytrvalost jsou klíčem k úspěchu.

Chtěl bych vědět, co jsem dělal, když jsem koktal. [Dean Williams, průkopník terapie pro koktající na otázku „Co si myslíte, že je tajemství překonání koktání?“]

První krok: všímání si svých pocitů (emocí). Ze všech aspektů, které ovlivňují plynulost naší řeči, jsou emoce obvykle nejjednodušeji zaznamenatelné. Může se jednat např. o obavy, strach, úzkost, frustraci, vztek či bezmoc. Cílem je tolerovat tyto pocity: prožít je a zároveň se jimi nenechat pohltit ani se jim vyhnout, což může vypadat kupř. následovně: „Ano, cítím strach, je to přirozené, protože mám obavy z toho, jak ostatní budou reagovat.“ Platí totiž, že čím více budeme vzdorovat našim pocitům, tím déle budou přetrvávat. Tolerováním a zdravým prožitím těchto emocí je postupně rozpustíme.

Druhý krok: všímání si svého těla – všímejte si, co se děje s Vaším tělem, když cítíte, že se blíží blok, či když jste zablokovaní. Všímejte si dechu, úst, hrdla, hrudi, břicha a všeho dalšího, kde ucítíte něco výrazného. Naše tělo je naučené zablokovat naši řeč: nemáme vzduch, tuhnou nám ústa, jazyk je přilepený na patro…

Příklad cíle: Minimálně jednou denně (realistický) po následující dva týdny (časově ohraničený) si budu všímat svého těla, když se zablokuji (v souladu s vizí), a napíši minimálně 3 věty o tom, jak jsem se cítil(a), co jsem prožíval(a) (specifický a měřitelný).

Další kroky: všímání si dalších okolností – všímejte si, v jakých situacích se vám mluví obtížně. Například, míval jsem problémy při mluvení s autoritami – s učiteli ve škole, se staršími neznámými lidmi. Z pravidelností se dají poté vypozorovat naše podvědomé vnímání těchto situací a naše přesvědčení (např. nejsem hodný toho, abych sdílel svůj vlastní názor před staršími lidmi, moje tělo mi tedy nedovoluje mluvit). Čím detailněji se k těmto situacím vrátíte, tím více poznatků budete mít příležitost získat.

Příklad cíle: Každý týden po následující čtyři týdny si zaznamenám a popíši minimálně tři situace, kdy jsem se zablokoval(a).

2. Budování sebevědomí

Věříme-li sami sobě, naše mluvení se stává plynulejší. Neplynulost je důsledkem toho, že na nějaké úrovni naší mysli nechceme mluvit nebo věříme tomu, že se zakoktáme. Pro sebevědomého člověka je plynulá mluva autentickým projevem. Cvičení mluvení v situacích, ve kterých se cítíme dobře, nám pomáhá náš mozek přeprogramovat na plynulou řeč.

Projevem sebevědomého člověka může být např. „umím mluvit plynule.“ Nejde přitom o něco uměle naučeného, toto přesvědčení si budujeme na základě zkušenosti. A toto přesvědčení odpovídá realitě, protože každý z nás zažívá situace (např. když je o samotě), kdy je plynulý. Budeme-li považovat svou řeč za plynulou, naše řeč bude reflektovat toto přesvědčení.

Možný krok: Vyhledávat situace, které jsou aspoň trochu výzvou, zároveň v nich nemám problémy mluvit. Bloky v naší řeči záleží na situacích, ve kterých se nacházíme. Naprostá většina z nás nemá problém mluvit, když je sama, a existují situace v komunikaci s ostatními, kdy na svou řeč nemyslíme. Například, míval jsem drobné bloky při nakupování, začal jsem proto chodit každý druhý den nakupovat pečivo a zeleninu pro naši rodinu. Seznámil jsem se s tímto prostředím, začal jsem si věřit a nákupy si užívat, bylo to důležité povzbuzení na mé cestě.

Příklad cíle: Třikrát týdně v následujících dvou měsících půjdu nakoupit pečivo.

Příklad cíle: Jednou za týden po následující tři týdny oslovím aspoň 10 lidí a zeptám se jich, kolik je hodin.

3. Vedení deníku

Náš pokrok s plynulou řečí můžeme měřit podle toho, jak často nemyslíme na koktání. Dokud se totiž naše myšlenky točí okolo koktání, je velmi obtížné se z něho vymanit. Přenesením našich myšlenek na papír je z velké míry dostaneme z hlavy. Při pravidelném psaní navíc získáme možnost vysledovat pravidelnosti v naší řeči ohledně našeho vnímání situací a jejich vztahu k plynulosti řeči. Můžeme psát o našich pocitech, o vnímání těla, o myšlenkách, které se nám honí hlavou, o tom, co jsme si mysleli v plynulých a v problematických situacích atd.

Příklad cíle: Každý den napíši alespoň jednu větu o mé zkušenosti s řečí.

4. Záměrné koktání

Záměrné koktání může být velmi silnou pomůckou na naší cestě. Přiznám se, že jsem se mu dlouho jako pacient vyhýbal. Nechtěl jsem koktat, proč bych tedy měl koktat záměrně? Nechtěl jsem působit ještě hůř. Ale obíral jsem se o důležitý osobní růst.

Ke koktání máme obvykle odpor, je to něco, co nechceme. Citát C. G. Junga přiléhavě popisuje naši situaci: „Čemu vzdorujeme, to přetrvává.“ Záměrné koktání nám tak může přijmout tuto součást našeho projevu a snížit úroveň paniky, kterou při koktání prožíváme. Tím, že nebudeme koktání vzdorovat, získáme prostor ke změně.

Příklad cíle: Řeknu kamarádovi, že chci vyzkoušet tento experiment, a budu před ním aspoň 2 minuty záměrně koktat. Toto realizuji do dvou týdnů.

5. Příběhy oběti

Pro server koucinkportal.cz jsem napsal článek o našich zkušenostech, kdy jsme se stali obětí, včetně cvičení, které si můžete vyzkoušet. Pokud byste se rádi zbavili stresujících zážitků spojených s pocitem oběti (může být spojené právě s koktáním), je toto cvičení právě pro Vás. Jsou to například situace z minulosti, kdy se nám ostatní děti posmívaly za naši řeč.

Podporuji Vás

Pro většinu lidí platí, že pokud dají závazek sami sobě, je nižší pravděpodobnost jeho dodržení než když se zaváží někomu jinému. Pokud jste si zvolili svůj cíl (či s jeho formulováním chcete pomoci), kontaktujte mě a budete mít tak prostor sdílet se mnou svůj postup, své dotazy a zkušenosti.